Cestopisy

1 den

 Cesta zacala v Praze pres Londyn,Hongkong az po Denpasar. Novinkou je, ze uz se neplati vizum. Dozvedeli jsme se to nahodou, dokonce i na strankach ministerstva zahranici maji stale napsane, ze je vizum nutne zakoupit za 25$. Fakt nevim, proc ty uredniky platime. Na letisti na nas cekal clovek z hotelu v 120km vzdalenem Amedu. Majitel hotelu byl Cech zijici 10let na Bali. Jelikoz jsme prileteli v 1 rano, byli jsme radi za odvoz. Puvodni myslenka byla prespat na letisti a jit do Denpasaru,ale moc by se tam spat mezi desitkami rvoucich taxikaru nedalo. Do postele jsme se dostali kolem čtvrté hodiny ráno.

2 den

Jelikoz jsme vstavali az v 11, posnidali palačinku s kavou a bananovym shakem, pojali jsme den jako aklimatizacni a vydali se prozkoumat plaze. Na vychode jsou plaze z cerneho sopečného pisku. Ryby zadne, alespoň ne u kraje. Jelikoz se stmiva v 6PM a stmivani je u rovniku rychle, den utekl, ani nevim jak. Vecer jsme si zasli na veceri do BOBO Warung, kde nam doporucili specialitku, rybu Mahi Mahi. Skutecne dobre jidlo. (50000). Po ceste jsme si koupili za 30000 pivko v 0,7 l lahvi. Potkali jsme se v hotelu s cechama, kteří uz taky něco objeli, tak jsme si navzájem vymenili informace a prehodnotili další pobyt.

3 den

Rano jsme brzo vstali, posnidali a spechali pro motorku. Vyplati si pujcit minimalne 125ccm (60000). Jeli jsme na jih, po ceste navstivili vodni palac . Vydali jsme se k plazi Padang s bilym piskem. Jednalo se sice o placenou plaz, ale vstupne bylo jen 1000,- Na plazi jsme si dali masaz, nudle Gado Gado, nejaky dring a drtili obrovske vlny, dneska ještě bez surfu.

4 den

 Rano jsme vyjeli prodlouzit vypujceni motorky. U hotelu si Kadek vsiml, ze pneumatiky jsou sjete a podhustene, tak jsme je reklamovali. Pani chtěla 100000 za opravu, tak jsme zaplatili a pujcili si motorku nekde jinde. Kolem desate jsme se vydali k jezeru Batur. Vybrali jsme si severni cestu kolem more. Plaze zde jsou z cerneho pisku.nikdo se tu nekoupe a nic tu není. Jeli jsme přes Kubu a odbocili do hor. Mistni se divili, ze na 125tce chceme ve dvou vyjet kopec na krater k jezeru. To jsme ještě nevedeli, ze nam pujcili 110ccm. Po ceste jsme museli několikrát tlacit, ale nakonec jsme se vyskrabali na krater a od tama sjeli k jezeru. Hned v první vesnicce se na na nas vrhli mistni a zacali nam nabízet náramky, obrazky a sve pruvodcovske služby. My chteli polevku, projeli jsme kolem mistnich oslav a při vychutnavani Baksa, coz je nazev polevky, nam nabidl mistni zajisteni ubytovani. Měli jsme stesti, protože nam nabidl slusne ubytovani se snidani a netem za 200000,-. Jedna se o View rezort na Volcano 2, pokoje s vyhledem na Baturske jezero.

4 den

Rano jsme vstali a vyrazili na Mt Batur. Jedna se o vyhaslou sopku vysokou 1717m. Vsichni se uz vraceli s pruvodci po nocnim vyslapu na vychod slunce, my byli na cele hore sami, protože v tom vedru nikdo nemel odvahu jit na strmou sopku. Krasne fotky za to staly. Po ceste jsme se stavili v restauraci a dali si mix ryzi. Za 20000 nam prinesli velkou porci i s rybou. Odpoledne jsme jeli navštívit Puru Ulan Danu Batur. Před klášterem nas zinkasovali nejake ciganky, nasadili sarongy s tim, ze chteji za pujceni. (15000+10000).Jestli to byly podvodnice, nevime. V klastere jsme projevili zajem o kokos a mistni mnich nam zacal sekat jeden za druhym. Tak jsme se nacpali a napili, ze jsme jim nechali nejake drobne v pokladnicce na klaster. Cestou zpatky jsme se podivali na pole kolem jezera, kde mistni pestovali prevazde Chili papricky mezi cibuli. Sem tam jsme videli mandarinky, manga a avokada na stromech v zahradách.

5 den

rano vyrazime zpet do Amedu, po ceste si davame snidani z voziku- Butur. Vyborne ochucena ryze se zeleninou a osmazenou kuzi. Jedeme co to da a i tak po 3 hodina vracíme  motorku s 10min zpozdenim a jdeme se ubytovat do Fun Dive rezortu, kde mame nastoupit na potapecsky kurz. Po ceste nas zaujalo, ze jsme projizdeli oblasti kolem Besakihu a v kazdem dome vyrabeli cihly z cementu tlacenych do forem a susenych jen na slunci. Samozrejme tezkou praci delaly jen zeny, jako vsude na Bali. Muzi tady odpocivaji a medituji. Odpoledne jsme nastoupili Intro kurz potapeni v bazene.  

6 den

Po klasicke snidani, to je bud toust s marmeládou nebo palačinka s banány jsem odjeli s instruktorem na pobrezi Tulamben, kde jsme byli vybaveni potapecskym aparátem a ponorili se mezi stovky nadhernych rybiček. První ponor trval 30 minut a byli jsme v hloubce 10m. Po vynoreni jsme se presunuli k vraku Liberty, kde ponor trval 40 minut v hloubce az 14m. Tady se odkryl krasny podmorsky svet plny neuveritelnych druhu ryb vcetne Baracudy, Muren a Garden eelsu.  Prekvapilo mne, ze vrak není hluboko, tak se da k nemu i dosnorchlovat. Po navratu jsme dostali vypsany potapecsky denik. Odpoledne jsme se vydali do ulic mezi mistni obyvatele. Za mestem jsme objevili pozemky na prodej. Zeptali jsme se na cenu a uz jsme byli zvani na balijske kafe s oriskama. Po pul hodine jednani jsme se rozloucili a po 20 metrech potkali Sariana, manazera z potapecske skoly, který nas pozval domu na caj. Lepsi poznani mistnich pomeru jsme si ani nemohli prat. Seznamil nas s celou rodinou a ukazal, jak se zije na Bali mistnim obyvatelum.

7 den

Zjistili jsme , ze asi kilometru od našeho rezortu je jedna z nejhezčích plazi ke snorchlovani, tak jsme vyrazili na plaz Jeremuk. Uzasne místo plne koralu, neskutečného množství ryb a modlici kasny pod vodou. Bohuzel mam pokazenou kameru, tak se ptam jednoho mladého francouze, zda mi nepujci svou. Kartu jsem si do ni dal z mobilu a uz se natáčelo. Zkousime v mistni Blue restauraci další z azijskych jidel, ja si davam kokosovomrkvovou polevku a Nasi Champur- kureci maso, ryzi a zeleninu. Bali je hodne o jidle, jsem zvedavy, kdy se nam to preji.

8 den

Po snidani, klasicke palačince s ananasem chceme jit pro motorku. Zpozozuji zahradnika, jak se uz pul hodiny trapi s nuzkama na travu. Slituji se a nuzky mu spravuji. Odmenou je obrovska radost a jeho kolega ihned prinasi další nuzky. Rikam, ze az vecer a jdem si pujcit motorku a vyrazime šnorchlovat do Tulambenu k vraku. Objizdime pobrezi a když se vecer vracíme, zahradnik poctive ceka u našeho pokoje i s nuzkama. Nezapomnel.  Po oprave ho vystřídala mistni instruktorka, která se dozvěděla, ze sháníme pozemky a prisla nam nabidnout pozemky sve matky. Pro predstavu, pozemek ke stavbe domu tady vyjde 100 000 000 za ar. Dům samotky cca 150 000 000. K koupi pozemku se musi propujcit baliske jmeno nekoho, koho na Bali znate. Po prohlídce zajímavých pozemku se konecne vracíme na pokoj, sprchujeme a uz je tu zase zahradnik, který dneska dela securitaka.  Komunikujeme přes google, pujcujeme mu bryle na cteni a on vyskakuje radosti, ze toto ještě nikdy nevidel. Vysvetluje nam systém pridelovani jmen na Bali. Jmena se davaji vždycky stejna a to podle toho, zda jde o první, druhé nebo xte dite.

 1 Vajan, enkdy, enputu

2 Nna, kadek, mady

3 Nouman, koman

4 ktut,

Potom se od pateho dítěte systém opakuje. Jednoduche, hádejte, které jmeno je na Bali nejcastejsi J

9 den

Rano jedeme na vychod slunce za Jemeluk a potom se vydavam k horam na motorce a po ceste objevuji pro mne nove ovoce Jamboo. V nejblizso chatrci mi dovoluji se natrhat, kolik chci a vysvetluji, ze je to dobrotka k jidlu. Zpatky se vracim i s Nasi Champurem koupenym ve voziku po ceste. Ve 12 odjizdime taxíkem do Kuty. ( pro 2osoby v aute  500000,-, 4 osoby v aute pro 2 300000,-) Jedeme s dvěma francouzi a vymenujeme si zážitky z cestovani. Dali nam par tipu, které později využijeme. Nechali jsme se vysadit ve stredu města a nahodne narazili na hotel Rita s pokoji za 150000 na noc. O tom, ze byl vecer ve vane svab ani asi nebudu psat J.  I když mel hotel svůj bazen, nemel jsem do neho odvahu vlezt. Kuta je moderni město, plaze dlouhe plne lidi, velke vlny, surfovani, plno obchodu a vse levnejsi nez na vychodu. Prochazime ulice, vymenujeme peníze ( 1$ = 14990 rupií, na vychode je 14000). Konecne jsem sehnal avokado juice, pivo je tady taky levnejsi. V 10 vecer se vracíme do pokoje.

10 den
Den zacal skromnou snidani odpovídající cenove hranici hotelu a pote cestou na plaz,kde jsem si zaplatil trenera surfovani( 250000). Memu dotazu,zda je cena na cely den se smal. Pozdeji jsem pochopil,proc. Ucil se mi venoval s trpelivosti,asi po hodine neustaleho naskakovani jsem byl na hranici vycerpani. Sli jsme na obed a po obede jsem se vratil na surf. Vydrzel jsem 2 hodiny a stacilo mi to.  Vecer se na plazi zacina objevovat plno lidi a cekaji na zapad slunce. Je to tu jako před obrovskym predstavenim, uzasna atmosféra plna smichu, spokojenosti, radosti. Jsou tu pohromadě snad všechny narody světa jako jedna velka rodina.

11 den

Po odhlaseni z hotelu jsme vyrazili shutlebusem do Ubudu. Cesta pri neustalem nabirani lidi v hotelech trvala 2 a pul hodiny (70000- ale da se sehnat i za 55000). Ubud jsem si prosli i s batohama, po ceste nafotili par opicek a prisli do zabukovaneho hotelu Kabera (130000,-) . Hotel hodnotime jako nejlepsi ze vsech, nejlevnejsi s nejlepsima snidanema. Velke palacinky s ovocnym salatem. Kafe bylo kazde rano pripravene v konvici a caj v krabicce k vyberu. Opet navsteva Warungu Makan bu, nacpani dobrotek, prichazime uz za tmy domu.

12 den

Rano si pujcujeme motorku a vyrazime na ryzove terasy Tegallalang. Prochazime je kolem osme hodiny. Mistni neustale chteji peníze za každý pruchozi mostek, za kazde vyfoceni, jinak zde vstupne není. Vetsinu atrakci je lepe si projit rano, později uz je všude strasne moc lidi. Prochazime si terasy cele a zajima nas, odkud tece voda do všech tech ryzovych policek. Proto se dostavame az na vrchol kopce, ale před cilem nas zastavuje pes, který nas nechce pustit dal. Od mistnich uz vice, ze psi a opice jsou plni nemoci, které při kousnuti mohou byt pro cizince smrtelne. Otacime se tedy a při ceste vesnickou nad terasami nas zastavuje mistni obyvatel a pta se, zda nechceme kokos. Neodmitame a on nas zve domu a představuje cele rodine vcetne prababičky. Sedame si na odpocivaci místo, dostavame cerstve kokosove mleko, k tomu ryzove slepeniny, mandarinky, banány a povídáme si o jejich rezbarske praci. Zrovna vytvareji ozdoby pro buzka Garudu. Mají plno moznych ozdob, jako by to byla panenka. Taky nas foti v kurniku a ukazuji soukrome kohouti zapasy. Po dopiti kokosu nam rozpuluji kokos a ja seskrabuji nejcerstvejsi kokos, jaky jsem kdy jednl. Uzasnou atmosféru trosku pokazi zadost o peníze za celou tuto sou, ale i tak jsme byli rozhodnuti jim za všechno zaplatit. Loucime se s rodinou, dekujeme a odchazime zpet na terasy. Na terasách se dozvídáme , ze ryze vyroste 2x do roka a ze musí byt asi 60cm vysoka. Priznam se, ze jsem nevedel, ze roste jak u nas obili v klasech. Clovek se porad uci. Vracime se k motorce a tady nas odchytava mistni a doporucuje kavovou farmu. Odjizdime asi 2 kilometry na sever a vstupujeme do raje kavy. Je nam pridelena pruvodkyne, která nam vysvětluje vse, co se kavy tyce. Po ceste stoji plno kleci Cibetek a my si filmujeme, jak zpracovavaji nejlepší kavu na svetek známou jako Luwak. Prohlizime si kakaovníky s jejich plody a prichazime k terasam, kde dostavame 9 druhu kav a caju k ochutnani. Za luwak chteji jen 50000,-. Mne nejvíce chutnaji vanilkove kavy a kavy s zázvorem, Franta si vychutnava luwak. Po ceste zpatky ještě zkousim hrat na nastroj Anklong. Krasny bambusovy zvuk se rozleha po okoli a mistni uznane tleskaji  J.  Vracime se do Ubudu a po ceste se zastavujeme na jidlo. Zase něco nového. Jidlo Babi s Kacangem, u nas něco jako ryze s oprazenyma fazolema a corizem. Strasne ostre, ale diky tomu vime, jak je po balijsky ostry- lala.  Dále se stavujeme do hudebnin, kde si oblibim dva nastroje:  Karimbu a Gamelan Xylofon. Zvuk uzasny, trosku problém to prevezt do CR.

13 den

Dneska vstavame v 5 hodin a jedeme k vodopadum. Po ceste se stavujeme na trznici, kde si davame sladkou snidani. Nahravam si nazvy jednotlivých dobrotek. Citime se jako hvezdy největšího kalibru, protože trznice je plna zen, chlapi ještě spi a my jsme stredem pozornosti, protože mezi nima asi ještě zadny cizinec nejedl. Rychle svita a my pokracujeme dal. Kolem osme jsme u parkoviste vodopadu Git Git. Taxikar cekajici na klienty nam radi, ze asi 21 km odsud jsou daleko peknejsi vodopády. Popisuje nam cestu a my jdeme hledat vodopády Sekumpul.( Cesta se slozite vysvetluje, poskytnu zaznam GPS na vyzadani). Puvodne jsme chteli tento vylet udelat autem,ale ted jsme radi, ze mame motorky. Da se s nema dostat az nad vodopády, zaparkovat a sejit 400m dolu po celkem prudkych schodech k asi peti nadhernym vodopadum. Je dobre se na motorku dobre oblect, protoze v horach nam byla dost velka zima a to jsme meli mikiny.  Pod vodopády se da koupat, my vyuzili toho, ze jsme tam byli tak brzy a tedy sami a skocili na adama do prijemne vody. Po ceste zpatky nas zinkasoval mistni vyberci ( 15000)a my se pomalu vraceli do Ubudu přes Mengwi kolem vodniho palace.

14 den

Loucime se s Ubudem, hotelem Kaberou a vyrazime vcera domluvenym taksikem ( takto se pise taxi na Bali) smer Ukuwatu (350000), coz je jih ostrova, kde mame zabukovane ubytovani v Kenanga Inn hotelu. Prijizdime do hotelu, dostavme pekny pokoj. Na pujceni motorky reagovali v hotelu, ze nam ji pujci za specialni cenu 80000 a ze to je na jihu bezne. vydali jsme se tedy hledat. I naproti meli stejnou cenu. Pozdeji jsme pochopili, ze byli domluveni. O asi 800m dal nam pujcili skutr za 50000. Vyrazili jsme na pruzkumnou akci po plazich. Plaze jsou tady pod utesy, pri prilivu se neda vubec plavat, vsude smrdi rasy. Nakonec jsme mezi opicemi sesli k nejznamejsi plazi Padang padang, ke ktere se schazi uzkym pruchodem mezi skalami. Ani tady nebyla voda, ale pri zapadu slunce jsme alespon pozorovali vytahovani chobotnice z odkryteho koralu. Mistni odbornik s ni zapasil asi pul hodiny. Na pokoji jsme objevili slabinu ubytovani. Vsude byly mraky komaru.

15 den

Dnesni den jsme pojali kulturne a vydali jsme se k templu Ulawatu.  Po ceste je plno utesu se surfovymi centry. Vjezd do arealu templu je za pouhych 1000,-, vstupne jen se sarongem. Zkouseli jsme si zahrat na muslimy v cechach a odmitli jejich tradice a malem nas zatkli (20000).Do samotneho klasteru se nedostanete, slouzi jen k modleni, ale vyhledy z utesu stoji za to. Po ceste bylo plno opic, tak i kdyz nas ujistovali, ze nejsou agresivni, radeji jsme se vyzbrojili klacky. Z klastera jsme se stavili na obed, ja si dal Gado gado, ktere tentokrat bylo uplne jine, nez na vychode Bali, bylo vice do sladka. Odpoledne jsme vyrazili na sever a objevili krasnou plaz Dreamland beach s velkymi vlnami, cistou vodou a bez opic. Zapad slunce byl uzasny.

16 den

Dnesek mame vyhrazeny pro severni plaze poloostrova Bukit. Rano jsme se vydali k plazi Balangan. Je zde velka plaz, cast urcena k surfovani, cast ke koupani. My prijeli z jeji severni strany, nad kterou stoji za to navstivit jeskyni v utesu, ke ktere se sejde asi 20 schodu a dostavame se do Pury, tedy modlitebny ve ktere je nekolik budhu, kotlik, lampiony a plno modlitebnich habitu. Zajimave misto s vyhledem oknem na more. Odpoledne vyrazime k plazi Nyang Nyang. Utes je zde tak vysoky, ze se nam nechce schazet dolu k plazi. Je tam sice jen asi 5 lidi, ale koupani nevypada zrovna nejlepe. Zrovna je priliv, takze vykukuji utesy z vody. Pokracujeme zpatky k plazi Dreamland, kterou jsme vyhodnotili jako nejlepsi. Tady probirame s ceskymi surfari idealni podminky na Bali a dozvidame se, ze tady ziji za 7500,- mesicne. Pri navratu do hotelu se ptame na transport do Kuty. Sokuje nas cena 300000,-, kterou zduvodnuji turistickou oblasti. Nastesti Frantiska napadla skvela myslenka, zajet do Kuty, ktera je vzdalena jen 17km na motorce pro dalsi motorku z Kuty a vratit se pro veci a vratit motorku. Vzhledem k cenam benzinu usetreno asi 280000,-.  Na veceri si davame Bubur, ktery je uplne jiny nez u Baturu. Neco jako nase vlocky na sladko zalite kokosovym mlekem.

17 den

Vstavame brzy a vyrazime dle vcerejsiho planu do Kuty. 17km jedeme asi 30min, takze jsme brzy zpatky a zase znovu v Kute. Odpoledne jdeme na plaz. Balijci maji zase den ocisty, takze se najednou ocitame mezi samymi balijci. Lezou do vody obleceni a vsichni na nas hledi jak na bohy oblecene v plavkach. Na zapad slunce jsme se posunuli kousek na sever, kde na plazi bylo uplne jine slozeni. Dokonce jsme se dostali do zaberu thajwanske televize. V zacpe jsme se dostali do hotelu Maria, ktery je na strategickem miste  asi 20 min pesky od letiste a u ulice Jl. Satria, ktera je plna balijskych specialit za rozumne ceny. A na plaz to taky neni daleko.

18 den

Vecer cetl Franta o tom, jak na Bali probiha pohrbivani. Nechtelo se nam tomu verit a dneska jsme se dostali primo na pohreb. Na plazi byly ze stromu postaveny dva obdelniky podobne rakvi, v nich lezeli mrtvi a u nich plynovy horak s bombou spalujici mrtvoly. Vsude smrad a po spaleni se vysichni vydali do more a nahazeli tam zbytky nebostiku. A o kousek dal se vesele turiste koupali. Posledni zamavani a odesli. O kousek dal jsme zase byli svedky zavodu morskych zelv, kdy se postely male zelvicky  do more a ktera tam byla prvni za jasotu stovek lidi vyhrala.