Cestopisy

Vylet do Kolumbie.
Kamarad Kotis sehnal levne letenky (8000Kc)do daleke Kolumbie a tim zacala dlouha cesta na jihoamericky kontinent. Ceny uvadim v pesos, staci odebrat 2 nuly a jsou to ceny v Kc. Dobre je si zapamatovat system ulic. Calle jsou cislovany z jihu na sever a jsou na mape horizontalni, carrery jsou cislovany od vychodu na zapad a jsou vertikalni. System pouzivany v USA je hodne prehledny. Nekdy jsou jeste cisla rozdelena na ABC.

Uz pri odletu z Krakowa zacaly mensi problemy a to tim, ze nam dali letenku pouze do Berlina. Ani vedouci nebyla schopna zaridit celkovou letenku a to z duvodu ruznych alianci v nichz jsou letecke spolecnosti.  Pri odjezdu jsem dostal silnou rymu. Poznavam na vlastni kuzi bolest pri klesani letadla. Nastesti na rozdil od ceska je ryma v Kolumbii vylecena za 3 dny. V Berline se vyskytl dalsi problem v podobe oznameni, ze v New Yorku, coz bylo nase dalsi mezipřistání,  neni tranzit a tudiz musime vstoupit na americkou pudu. K tomu je nutny dotaznik Esta, ktery se vyrizuje 3 dny pred odletem. A ja ho nemel. Pro pracovnice letiste neresitelny problem hodinu pred odletem. Vypada to, ze tady cesta a tim i tento cestopis konci. Nastesti jsme nasli na letisti chlapka , ktery nam byl ochoten Estu zrychlene za 25 € + poplatek za dotaznik 14 $ udelat. Proste nemci, rychli ale drazi. Odlet jsme tedy stihli, ja totalne propoceny ze stresu, ale pokracovali jsme dal. Kdyz jsme si sli v NYC pro zavazadlo, do ktereho jsme nacpali slivovice a jidlo, rikali jsme si, ze Berlinem snad uz problemy skoncili. Jen jsme to dorekli,objevila se pred nama policistka se psem a s nasim zavazadlem v ruce. Trvala na vylozeni zavazadle do te doby, nez jsem ji rekl, ze v nem mam jen rizek od maminky. Zasmala se a nechala nas jit.

Zbytek cesty uz probehl bez problemu i kdyz jsme u spolecnosti United za cely sestihodinovy let nedostali zadne jidlo. Trosku prekvapeni na americkou spolecnost. V Bogote jsme byli pred pulnoci a protoze u nas uz bylo 5 rano, byli jsme dost unaveni. Peta koupil na letisti kolumbijskou SIM kartu s neomezenymi datovymi sluzbami, coz se cely pobyt hodilo pro neustale cerpani informaci (30000). Taxik z letiste za 25000 nas privezl az k hotelu Estadio Calle 63C, Carrera 19, ktery jsme si jako jediny zabukovali pred odletem.(90000- ceny hotelu uvadim pro 3 osoby) Prijezd jsme poradne oslavili az nas musel upozornit recepcni na nocni klid. 
2 den
Ubytovani bylo i se snidani, , ktera se skladala z michanych vajicek a kavy. Vyroba probihala v domaci kuchynce. V tuto chvili jsme si jeste neuvedomili, ze to je posledni tepla sprcha na hodne dni. Sbalili jsme batohy do 6 kilo, zbytek jsme dali do jednoho zavazadla a spechali na let nizkonakladovkou Viva Columbia do Barranquily. Po ceste nam nebylo dobre, neposlechli jsme varovani, ze ve vysce 2600m, ve ktere lezi Bogota, se nemaji pit alkoholicke napoje.

 Dobre nam tak, snad to bude pouceni pro navrat do Bogoty. Let letadlem vychazi kolem 100000, hostely kolem 20000-30000 za noc. V Barranquile nas uderil tropicky karibsky vzduch,  letiste tady vypada jako betonovy bunkr. Sedli jsme do prvniho busu, potom taxi k zastavce spolecnosti Brasilia, ktera jezdi do nami naplanovane destinace San Marta. Pred autobusakem nas otravovali nahaneci soukromych spolecnosti. Nesmi se odolat, ale koupit listky primo u pokladny (15000) Po ceste jsme pozorovali bidu v mesteckach kolem cest. Jestli se to da nazvat mesty. Skutecne bojove podminky, elektrina jen v urcitou dobu, voda z mistnich studen, ale vsichni ciste obleceni. Asi maji centralni pradelnu. Vecer jsme dorazili taxikem od autobusu primo pred hotel Miramar (6000). Nabidli nam privatni pokoj. Byl hodne skromny, udelany ze chlivku se zachodem v pokoji. (60000)
3 den
Po propocene noci v pokoji bez oken jsme rano vystartovali do narodniho parku Tayrona. Vyjizdi se z mista Mercao mistnim busem za 6000. Teplota dosahuje 28°C. Cesta trva asi hodinu. my se rozhodli pro zacatek ve meste Salavazo. Do parku se plati poplatek 38000 na osobu, cesta dzungli do mestecka Pueblito trva asi 3 hodiny.

Po ceste jsme narazili na par domorodcu, jeden nam prodal pivo v plechovce.

Prosli jsme mestecko Pueblito se 4 obyvateli a pokracovali po kamenite ceste hodinu k mori.Semtam kolem nas probehnou psi, ale tech se nikdo v Kolumbii neboji. Jsou tu mili,  kamaradsti. Prichod k mori se pozna podle kokosovych palem, kterych je tolik, ze neni problem si najit svuj kokos.

Dostat se do neho uz tak jednoduche neni. Musi se to umet. Na plazi to zilo. Bohuzel plazi, kde se da koupat neni mnoho. El cabo byla jedna z nich. Je zde i kemp. Ceny kempu jsou vsude stejne, 20000 na osobu ve stanu na noc.

My se vykoupali a pokracovali uz nenarocnou cestou do hodinu vzdaleneho Arecifes, kde jsme prespali.
4den
Po vychodu slunce jsme vyrazili dal, asi po hodine lehke, ale krasne cesty pres kameny a dzungli az k rezortu Aviator, kde je druha koupaci plaz.

Tady jsme zustali cely den a venovali jsme se koupani a relaxu na plazi. Asi kilometr od plaze je parkoviste v Los Navaros, odkud se da jet soukromym busem nebo jeste projit po asfaltce asi hodinu dzungli. Po ceste nas vylekal zvuk nejake selmy, diky tomu jsme byli v El ninu rychleji. Taky na nas hledeli mistni opice, z kterych po zkusenosti z Thajska mam respekt. Navrat do Santa Marty byl uz za tmy. Peta nasel hotel, tak jsme se ubytovali a sli do mesta na nejake jidlo. Vyhrano jidlo na ulici, nejaka Kolumbijska specialita podobma cine.
5 den 
Samozrejme jsme se vsichni spalili, proto jsme dnesni den volili jako relaxacni. Po vyhrabání se z postele jsme sli na autobus do městečka Taganga. Za pul hodiny jsme se ocitli v male karibske vesnicce plne restauraci u plaze. V jedne z restauraci jsme si dali menu s rybi polevkou a vybornym napojem.Vyzkouseli jsme i mistni vdolky plnene masem a vecer jsme si dali i Aretas, coz jsou kukuricne placky s kozim syrem. Skutecne mnamka.

Z vesnicky se da jit po skalnate ceste do jeste jedne vesnice, ktera se sklada pouze z barů u plaze. Vecer jsme z Tagangy odjeli, protoze nas jedna znama kolumbijka upozornila, ze to tu je nebezpecne. Nabidka ruznych drog je tu bezna. Nekolikrat nas oslovili, jestli nechceme drogy.

Navrat byl bezproblemovy, zastavka v obchode s hlaskou dne, kdyz jsme kupovali v obchode pivka na vecer byla: ja: vezmeme 7 piv, Peta: to nemuzeme, nevim, jak se spanelsky rekne 7 :). Osm uz vedel.
6den
Rano nas cekala  prohlidka katedraly, odjezd taxikem na terminal a 5 a pul hodinova cesta busem do Cartageny. Cestu doprovazely caste kontroly vcetne prohledavani zavazadel policii. Policisty jde v Kolumbii videt na kazdem kroku. Diky tomu se tu clovek citi trochu bezpecne. Je tu normalni, ze si vas policista pred jizdou busem vyfoti. Na letisti vam stoji sekuritak za zady i pri vykonavani potreby.  V Cartagene je Bus Terminal az na okraji mesta, do centra je to jeste pul hodiny autobusem, ktery stoji hned v terminalu. Ubytovani jsme meli telefonicky domluvene v levnem hostelu Casa Viena. Vybrali jsme si privatni pokoj za 105000, spolecny pro 8 lidi stal 25000 na osobu. Vecer jsme se prosli po starem meste, vyzkouseli karibsky ron (cesky rum) a sli spat.
7den
Rano jsme po nakupu a vybrani hotovosti z bankomatu vyrazili na vylet na ostrovy Rosalio. Celodenni vylet s obedem mel stat 45000.Pozdeji se ukazalo, ze se plati dalsi skryte poplatly jako taxa pristavu 13500 a za snorchlovani 30000 a nebo 35000 za aquarium. Potapeni mezi rybkami bylo zpestrenim a jeste vetsi zazitek byl, kdyz se po nalodeni v motoru objevila chobotnice. Byl problem ji padlem z motoru dostat. Po hodinovem snorchlovani jsme pluli k plazi Playa Blanca, kde jsme pojedli vybornou rybu a ukoncili vylet. Meli jsme typ na hostel Hugo.

Chteli jsme vyzkouset spani v Hamakach. Noc je za 10000 na osobu. Zrovna privezli cerstve Humry, tak jsme neodolali a objednali si dalsi chod.K tomu Pinakoladu, Cube libre a Caipirinhu. Happy day akce 2+1. Vickrat ne.

Chceme se jit osprchovat, kazdy dostal litr vody na umyti. Skutecne bojove podminky, ode dneska si budeme vazit kazdeho ubytovani. Humr byl vyborny.Po veceri si zdokonalujeme anglictinu s americany z NYC, s nemkou a francouzem. Ma anglictina je nejslabsi, nejukecanejsi je Kotis, kteremu se po par pivech rozvazala pusa a bavi i ukecane amiky. Na spani v Hamace si asi nikdy nezvyknu, celou noc nas neco kouse, je chladno, tesim se na rano. Liborovi vypadava z batohu velky svab a leze do meho. Nastava boj, je problem ho zneskodnit ale vyhravam. U snidane probirame nocni pocity, vsichni je mame stejne.Takto zit nechceme.
8den
Po snidani zjistujeme, ze je problem se dostat do Cartageny. Lod odplouva az ve 3 odpoledne, tak jdeme na taxika, ktery nas za 8000 na osobu odvazi k busu, bus vyjde 1900, takze se da dostat do Cartageny a nebo naopak na plaz Blanca za 10000. V 1PM prijizdime do Cartageny. Kluci jdou na prohlidku hradu, ja na ne cekam a pisu tento cestopis.Vracime se do hostelu. Po ceste si domlouvame vytisk letenek, u kterych musi byt udelan check in 72hodin predem. Odpoledne se venujeme prohlidce stareho mesta, obedu v male mistni restauraci a check inu letenek. Ve meste potkavame nase zname z predesleho dne a domlouvame se na vecer u kostela de la Trinidad. Vecer zjistujeme, ze se zde schazi mladi akrobate z celeho sveta, kteri zde ukazuji sve umeni. Po ceste jeste zkousime kolumbisky drink Aqurdiente, ktery chutna jak recke ouzo. V baru nam dava mistni manazerka Nada tip na hostel v Medellinu.

9den
Rano vyrazime na letiste. Je to 8minut taxikem (12000). Letiste je umisteno na severu hned za mestem. Na letisti zjistujeme, ze nas odlet ma vic jak 2 hodiny zpozdeni, tak jeste jdeme vyzkouset bar Banana steak kousek od letiste. Dobra volba, mistni specialitky v banane. Pri security kontrole Kotis prichazi o nuz, ktery si zapomnel dat do zavazadla. Trosku vzruseni na letisti. Pri cekani u gate se vsichni nahrnou do dlouhe fronty. Na nejake hlaseni reaguje Libor, co asi rikali. Ja zavtipkuji, ze mame jit predem a kolumbijci az za nama. Kotis se pta, "fakt?" Ja na to "proc ne?", zvedam se a jdu pred celou radu, kluci za mnou a prochazime bez problemu jako jedni z prvnich a uz sedime v letadle smer Medellin. Na letisti zjistujeme, ze jsme asi 35km od mesta. Do mesta jedeme busem za 8900 na osobu, Taxi vyjde 70000. Od autobusu to mame jeste 4km k hotelu, tak stejne bereme taxi. Prijizdime k hotelu od Nadi Malaca. Sympaticky majitel rumunskeho puvodu nam nabidl pokoj i se snidani (100000) a doporucil vylet na Cerro Nutibara, coz byl kopec nad mestem s vyhlidkou a s plno obchudky. Po prohlidce jsme sesli do centra, kde jsme vyzkouseli Mexickou restauraci a vratili se z duvodu bezpecnosti domu taxikem pres nekolik katedral a kostelu.

10den
Na dnesni den zaridil Peta pres sveho portugalskeho kamarada Pedra pruvodkyni. Jeste jsme nestacili posnidat a uz nas cekala. Pres prvotni vahani, zda mame zaplatit celkem dost vysokou sazbu (140000) jsme se shodli, ze to bylo nejlepsi rozhodnuti. Pres neskutecne mnozstvi informaci, celodenni komunikaci v anglictine az po mnoho nezapomenutelnych zazitku. Vylet zacal snidani, kdy jsme dostali arepas, cerizo a cokito a k tomu horkou cokoladu. Pokracujeme v ceste ke skale Del Penon a projizdime vesnicku Marinilla, u ktere nam Naty vypravi historku, ze se do vesnice nastehovali nemci a zacaly se tam rodit blond deti. Od te doby se v Kolumbii rika kazdemu blondakovi, ze je z Marinilly  (cti Marinidzi).  Po ceste nakupujeme zeleninu, pozdeji se dozvidame, ze bude k obedu. Mijime plantaze s kavou a prijizdime k mestecku El penol, ktere vzniklo zatopenim stareho mesta. Nad puvodnim mestem take vznika replika puvodniho mesta i s kostelem. Prechazime na lod a projizdime nad zatopenym mestem z kteteho se tyci nad hladinou v miste kostela velky kriz. Nas motorovy clun se blizi k sidlu nejvetsiho kolumbijskeho mafiana Pabla Escobary zastreleneho specialni jednotkou pred 20ti lety. Dum na poloostrove je v rozpadu, ale jdou videt tunely, kteryma mel zajisteny unikove cesty v pripade napadeni. Prijizdime k muzeu mesta, kde se dozvidame o doktorovi, ktery lecil chude zdarma. Jsou zde bankovky z celeho sveta, hazeme tam nasi stovku a stavame se soucasti celeho sveta. Vylet pokracuje, zajizdime k visutemu mostu. Dostavame balicky s ovocem, ktere jsme nikdy nejedli. Pekne prekvapeni. Jde o Granadillu, Pitayu a Uchuas. Dostali jsme instrukce , jak co jist a vydali jsme se po polorozpadlem mostu na plaz. Cela oblast Guatape je zatopene uzemi, ktere lze nejlepe pozorovat z pozoruhodne skaly La Piedra Del Penol.

Tato 200m vysoka skala je pristupna pouze po schodech vybudovanych v jedinem zlomu ve skale. Nahore je restaurace a rozhledna.

Pohled z ni se ani neda popsat. Vylet pokracuje prohlidkou mesta Guatape, ktere je typicke tim, ze na kazdem dome je zocalo ( cti sokalo), coz jsou barevne obrazky charakterizujici rodinu zijici v dome. Hlasi se hlad, prijizdime k vikendovemu sidlu rodiny nasi pruvodkyne, kde dostavame obed. Rybu podobnou lososu jmenem Duca a k tomu zeleninu a vino. Jsme provedeni krasnym letnim sidlem a zahradou, kde jsem vysvetloval, ze mam velkeho psa. Ve spanelstine je pes Pero. Kluci se za mnou zacali tak smat, ze jsme museli Naty vysvetlit duvod vybuchu smichu. V koupelne mne zaujal korytkovy vytok vody ze steny, inspirace pro vyrobu baterie. Po prohlidce zahrady spechame do klastera Benedikto. Tam mame tu cest, ze jsme provedeni temi nejtajnejsimi mistnostmi zdejsich mnichu. Ani nase pruvodkyne nechape, ze nam to mnisi dovolili. Tady nas trip konci, stavujeme se na kolumbijskou kavu, ktera nam pivarum chutna neco jako smes kavy s pohankou a vracime se do mesta, po ceste mijime nejakeho velkeho zivocicha podobnemu jezevci, ale s dlouhym ocasem, zastavujeme se na WC, ve spanelstine banos. Tady nas zaskoci, ze pisoar je na stene terasy hospody zakryty jen bambusovou deskou. Jeste se zastavujeme na vyhlidkovych mistech, fotime nocni trimilionovy Medellin a vystupujeme pred Berlin barem, kde cekame na ranni let do Cali. Wifi a dobre pivko nam urychluje noc a my se ve 2 rano vydavame taxikem na letiste (70000).
11den
V Cali je teplo, letiste opet  za mestem, ale jen asi 15km. Busy jezdi do mesta co 10 min (5000). Z terminalu jedeme taxikem k hostelu. V dlouhe rade taxiku je nam pridelen celkem nervozni taxikar, na kterem je videt, ze vubec nevi, kam ma jet. V ruce mne mou pojistku, na ktere mam napsany nazev hotelu Encuentro.  Po dlouhem hledani nakonec nalezame hotel, ale pojistka je uz necitelna. Vita nas velmi ochotny majitel hostelu umistenem pod parkem San Augustin. Domlouva nam taxi (40000)k jedne z dominant Cali, osme nejvetsi sose Jezise Krista na svete.

Zrovna sundavaji leseni po novem nateru, vyhled na Cali je krasny i kdyz v oparu. Druha moznost je vylet na druhy, o neco vyssi vrchol, kde jsou 3 krize, v noci pekne osvetlene. Vylety jsou taxikem asi na hodinu. Odpoledne jdeme na obed do restaurace El Penon, davame si menu a protoze pani neumi anglicky, cekame na  prekvapeni. Za 8000 dostavame vyborne jidlo vcetne napoje, kompotu, salatu a caje Aromatiko. Na zachode nas zaujal Listerin i s kelimky k vycisteni ust. Vydavame se do centra, navstevujeme par kostelu vcetne katedraly. Pri chuzi po chodniku zastavi pani v aute a upozornuje mne, ze nemam nosit fotak na krku. I kdyz je jih Kolumbie daleko bezpecnejsi jak sever, zlodeji jsou vsude. Take policistu je na jihu daleko mene. Pro predstavu u nas vidime asi jednoho policistu na 1000 obyvatel, na jihu Kolumbie asi 1 na 100, na severu 1 na 20 obyvatel. A to moc neprehanim. Na ulici si davame mistni specialitku Cholado, kterou nam doporucila Naty. Jde o ledovou trist politou zvlastni sladkou polevou. Led se brousi na trist primo na ulici ve voziku. Dalsi zvlastnosti byl bambusovy napoj vymackavany drevenym strojem taky primo na ulici.

 Vecer se prochazime mestem, ktere nas udivilo klidem.
Podle nazvu jsme mysleli, ze bude rusnejsi.

12den
Vstavame a na stole uz mame vybornou snidani. Papayu a vajicka ve stylu Leca. Vse vyrabi majitele hostelu. Ten jen muzu doporucit, protoze se tu clovek citi jako doma. Taxikem jsme se dostali na bus terminal a od tama busem na letiste. Pristavame s malym zpozdenim do Bogoty a taxikem jedeme do hotelu Columbia at home.  Recepcni jsou 2 babky neumejici ani slovo spanelsky. Pripominaji jeptisky a jejich podrobny popis i zpousteni televize v nas vyvolava silene zachvaty smichu.  Celkem pekny pokoj za 100000, bohuzel bez snidane. Hotel je umisten vedle ulice plne restauraci, vybirame si Montereal s vybornym menickem. (11000). Po jidle se vydavame k parku Bonivar. Jdeme pesky kolem stadionu nocni Bogotou. Dostavame varovani, ze uzemi kolem parku neni bezpecne a ze se parky v Bogote na noc zaviraji. Otacime se a jdeme tedy zpatky.
13 den
Rano vstavame a vyrazime smer Zipaquira. Je nutne se dostat mestskou dopravou na North portal, odkud jezdi bus do Zipy. V Bogote je doprava resena busy se stanovisti pristupnymi pres turnikety nabitim karty. Autobusy maji svuj pruh umisteny ve stredu silnice pro auta, takze je doprava, krome spicek, kdy si autobusy sami zacpou pruh, celkem plynula. Nastupujeme do mezimestskeho busu a tady vstup zpestril Libor, kdyz se mladeho kolumbijce zeptal na Zipaquiru a nastal vybuch smichu. Jak to znelo jsme se uz nedozvedeli. V Zipaquire jdeme asi kilometr do kopce ke vstupu do Solnych jeskyni s jednou ze tri solnych katedral na svete. Listky jsou rozdeleny podle ruznych cest. Mozne je koupit i vstup na lezeckou stenu. My vybireme variantu P5 za 32000. Prohlidka je uchvatna, jeskyne nepredstavitelne obrovske a rozlehle.

Jedna se vlastne o stoly vznikle po tezbe soli. Jsou zde obchody, 3D kino, katedrala a mnoho jeskyni s krizem na stene. Druha cast vstupneho, krome anglicky mluvene prohlidky byl prulez stolami ve tme a kopani soli v dole. Co jsme si nakopali, tak jsme si mohli i odnest. Dalsi program byl navsteva muzea, ktera uz nestala za nic. Hladovi jsme se nechali zlakat do mistni restaurace, kde jsme si dali menu s hovezim na grilu a pro mne novou pochutinou zvanou Yuca al Vapor. Jedna se o velky sladky brambor. Cestou zpatky obdivujeme nahanece autobusu, u nas pruvodci, ktery za jizdy vyskakoval, coz tady delaji vsichni, ale vylozene lidi ukecaval a dostal do naseho busu. K terminalu jsme prijeli asi v 5 nasobnem poctu lidi, nez je nosnost autobusu. Cesta do centra byla vzhledem k zacpe dvojnasobna. Vecer se vydavame do vecerni Bogoty, nekolik ulic zije, zbytek jsou sami bezdaci a neskutecnym  neporadek, kupy odpadku a mezi nemi prehrabujici se zivly,  ktere nemaji moc spolecneho s lidskou rasou. Kolem neustale prijizdeji policejni auta s blikajicimi majacky.
14 den
Den zacina rannim vstavanim a jizdou busem na stanici Universita, odkud se vydavama k spodni stanici lanovky na Monserate, coz je hora s kostelem a peknym vyhledem na celou Bogotu. U lanovky se rozdelujeme, kluci jedou  zubackou skoro kolmo nahoru, ja se vydavam pesky nahoru po poucne stezce z kamenu a 1500 schodu.  Vzhledem k tomu, ze cesta zacina ve vysce 2600m a konci v 3200m, jde celkem o narocnou turu. Cela cesta je bezpecna, za kazdou zatackou stoji policista. Na vrcholu zrovna probiha mse, stoji za to si projit i krizovou cestu.

V jednom stanku  nakupujeme vyrobky z koky a doufame, ze nam je celnici nezabavi. Dolu uz jdeme spolecne, zastavujeme se u stanku s napojem skladajicim se z mixu Masato, Chicha, Guarapo. Bylo nam vysvetleno, ze se jedna o smes ryze, ananasu a kukurice. Chut to melo jako zkysla ryze. Pokracujeme do centra Bogoty, ktere je vzdalene asi 20 minut od spodni stanice lanovky. Centrum se sklada z katedraly, velkeho namesti plneho holubu a vladnich budov prisne strezenych policii se samopaly.  Kolem centra je plno hospudek, stavujeme se v jedne z nich na menu, ja si davam Churasco, coz je grilovane hovezi, kluci sumce. Najezeni jdeme do muzea zlata Muzeum de Oro, coz je nejvetsi muzeum zlata na svete. Mne se to teda moc nezda a po hodine z neho odchazim. Z celeho muzea mne nejvic zaujaly figurky indianu, simulovane v maketach drivejsich podminek.

 Dale se zastavujeme v infocentru u namesti a ptame se na kostel, ktery jsme videli z Monseratu. Slecna nam navstevu rozmlouva z duvodu, ze se jedna o nebezpecnou zonu.  Vydavame se tedy alespon k parku vedle kostela. Mela pravdu, za kazdym stromem ciha nejaky pokrikujici zivel, neustale si musime kryt zada pred otravujicimi bezdaky a nakonec se radeji vracime do bezpecne zony. Po ceste sledujeme nakladni auto s napisem policie, obehnane pletivem a za nim zkroucene, pochytane kriminalniky. U nas se v takovych autech vozi dobytek. Na zachode se na nas smeje uklizecka a lamavou anglictinou nam vysvetluje, proc. Pry mame nadherne oci. Tim nam dochazi, proc neustale budime pozornost u kolumbijskych zen. Vsichni kolumbijci maji cerne oci. Nakupujeme kolumbijskou kavu, nejake darky a vracime se unaveni na pokoj. 
15 den
Je den odletu,  prijizdime na letiste a jeste netusime, co nas ceka. Prochazime osmi kontrolami, vsude plno otazek. Kdyz uz jsme za posledni kontrolou, vyhleda si nas pracovnice letiste a posila nas na podrobmou kontrolu. Zde nas prosacovavaji, prohlizeji kazdou kapsu batohu, prozkoumavaji boty. Jsou trosku zklamani, ze nic nenasli a 5 minut do odletu nas posilaji do letadla. Tyto obstrukce Kolumbii dost znechucuji. A to jeste nevime, co nas ceka v USA. A je tady prilet do New Yorku. Vsechny nas navedou do jedne rady a par pracovniku imigracniho bere v pomalem, ospalem tempu osobu po osobe. Vyslech jak v kriminale. Co na tom, ze nekdo nestihne letadlo, co na tom, ze jde je  o tranzit a do USA vubec nejedete. Oni jsou americani a muzou vsechno. Po hodinove fronte a  vyslechu prochazime dalsi bezpecnostni kontrolou. Po jednom lezeme do tunelu podobneho svislemu solariu. Zvedam ruce a cernoska z imigracniho po mne rve, at okamzite vytahnu! to co mam v kapse. Jde o papirovy kapesnik, ktery ji rozzuri. Rikam, jestli si nemam sundat i kalhoty. To ji rozzuri jeste vic.

 Konecne jsme pryc z americkeho kontinentu a vracime se pres jih Gronska za celkem silnych turbulenci domu.

 V Berline uz je vsechno v pohode, je videt, ze jsme v Unii. Do Krakowa letime s pulhodinovym zpozdenim vrtulovym letadlem. I posledni desaty let dopadl dobre. Kolem jedne jsme doma. A jaky bych udelal zaver. Je dobre tuto zemi poznat, ale ze je bezpecna rict nemohu. Sice jsme nevideli zadnou vrazdu ani strelbu, ale nebezpeci ciha na kazdem rohu. Policiste jsou sice na kazdem rohu, ale nemohou vas ochranit uplne vsude. Kolumbijci jsou cunata, zvlaste bezdomovci, kteri rozhazuji odpadky po meste. A protoze je jich v Kolumbii hodne, odhaduji tak 20% obyvatelstva, jde to hodne znat. Take kvalita cest je o hodne horsi nez u nas a to uz je co rict.